SMŮLA

O Přemyslovi

Družina se dle slov Libuše vydala pro Přemysla Oráče a v čele ji hnal Libušin bělouš, kterému sama kněžna při odchodu šeptala jakási slova do ucha. Výprava našla Přemysla přesně tak, jak Libuše předpověděla. Muži před Oráčem poklekli a se slovy: ,,Pojď s námi, náš kníže," čekali, jak zareaguje. Přemysl propustil své volky a pravil: ,,Přišli jste příliš brzy. Kdybych pole dooral, tak bude vždy chleba. S takovou bude v Čechách někdy hlad. Pohostil chlebem a sýrem posly na železném pluhu a větývku zapíchl do země. Ačkoli byl podzim, větvička se chovala jako z jara. Tři výhonky vypustila, ale jen jeden se začal košatit a ostatní uschly. Přemysl to vysvětlil jako jeho budoucí potomstvo, které bude vládnout, ale jen jediný vladař zůstane. Přemysl se připravil na cestu ve skvostném rouchu a s ošuntělou kabelou, to aby jeho potomci věděli, z jakých podmínek pochází a že všichni jsme si rovni. Na Vyšehradě se pak konala velkolepá svatba.