A proč je vlastně Divoká Šárka Divokou Šárkou?

Jak už v předešlé pověsti bylo řečeno, tak Vlasta byla ta žena, která všem dcerám a ženám velela. Byla nemilosrdná a lstmi prorostlá. I vladyka Ctirad spadl do její léčky.

Když Ctiradova družina táhla na Vyšehrad, tak dívčí volání o pomoc zaslechli. Nalezli u dubu spoutanou překrásnou děvu Šárku, která s nářkem a slzami v očích vypověděla nešťastný příběh, jak ji zlé bojovnice u stromu spoutaly a žízní trýznily. Na posměch ji u nohou medovinu a lesní roh ponechaly. Ctirad se do ženštiny beznadějně zamiloval a se svou družinou medovinu na její popud popil. Když chasa po medovině odpadla, tak zrádně se Šárka zeptala, zda Ctirad umí zadout na lesní roh. Nenechal se dvakrát pobízet a z plných plic zadul. V tu chvíli se ze všech keřů vynořily Vlastiny bojovnice a celou družinu pobily. Ctirada samotného umučily až na Děvíně a proradná Šárka se smála. Když se to rozkřiklo po okolí, tak všichni muži ze země na Vlastu a její bojovnice s kopím šli. Vlasta byla svržena a ženy se vrátily zase k vaření a meče již mužům zůstaly.

Jiná varianta pověsti líčí, jak Šárka se také do Ctirada zamilovala a po jeho smrti soužená výčitkami skočila z nejvyšší skály, co oko dohlédlo. Od té doby se jí říká Dívčí skok.